V plzeňské katedrále se na Květnou neděli sešlo na 200 věřících z plzeňské diecéze ke Kající modlitební vigilii slavené v rámci Jubilejního roku a navazující na pojmenování nejrůznějších neduhů a bolestí v Závěrečném dokumentu I. etapy diecézní synody.

Po velmi citlivé, pokorné, ale zároveň nesmírně trefné a konkrétní reflexi biskupa Tomáše nad evangeliem o farizeovi a celníkovi přinášeli dvojice zástupců věřících pod Kristův kříž balvany, které symbolizovaly deset oblastí, které byly v závěrečném dokumentu pojmenovány jako oblasti bolesti, slabosti, zanedbání či hříchů, které naše diecéze nese jako bolest své současnosti i zátěž své minulosti.

Modlili jsme se tak např. za odpuštění hříchů vlažnosti na cestě víry (což pro ty z nás, kteří s Hospodinem kráčíme již delší dobu, bylo cenným zastavením a nutným znovu ohlédnutím). Další vyznání byla z odmítání zodpovědnosti za druhé, narušených vztahů mezi farníky, v církvi, ale i mimo ni, vylučování mladých lidí a lidí na okraji společnosti, které chtě nechtě stále nejsme schopni plně přijímat. Dále pak odmítání darů a specifik druhých, necitlivost vůči potřebám jednotlivých farností, netransparentnost a necitlivost rozhodování v pastorační či hospodářské oblasti.

Na závěr biskup Tomáš připojil citaci z celosvětové Synody o synodalitě, kde byly zmíněny "rozmanité a tragické podoby krize zneužívání," které přinesly "nevýslovné a dlouhotrvající utrpení obětem těchto útoků, jejich blízkým i celým společenstvím“ (Závěrečný dokument SoS, čl. 55).

V této souvislosti biskup Tomáš vyslovil následující vyznání:

Dobrý a milosrdný Otče, stojím před Tvojí tváří jako jeden z těch, kterým jsi v naší zemi svěřil pastýřskou službu ve jménu Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Vyznávám s velkým zahanbením a bolestí, že jsme v nemálo případech v této službě bolestně selhali a neřešili, zlehčovali či dokonce zakrývali nesmírně zraňující hrubá selhání duchovních i laiků. Nechránili jsme dostatečně slabé a bezbranné, a proto na nás lpí těžká vina za utrpení všech obětí sexuálního, duchovního či mocenského zneužívání v naší Církvi.

A navázal modlitbou:

Ježíši Kriste, záchrano hříšníků, shlédni nás, pastýře své Církve, odpusť nám naše provinění a smiluj se nad námi. Dej nám odvahu být upřímnými a vnímavými v naší službě všem sestrám a bratřím, zvláště pak všem bezbranným a zranitelným. Ukaž nám cesty k nápravě a posiluj naše odhodlání po nich kráčet vždy a za všech okolností. Ujmi se, moc prosíme, Ty sám se svojí něžnou láskou všech, kterým jsme my sami nedokázali být dobrými pastýři.

Modlitební vigilie byla zakončena prosbou za odpuštění nasměrovanou k lidem v celé diecézi vyslovenou biskupem Tomášem jménem všech kněží, jáhnů a pastoračních spolupracovníků a spolupracovnic plzeňské diecéze. Na tuto prosbu navázalo pozdravení pokoje.

Po skončení modlitební vigilie bylo 6 kněží k dispozici pro svátost smíření a prostor katedrály zůstal ještě dlouho místem setkání, sdílení, prolínání a vzájemnosti. I přes těžké téma byla vesměs velmi pozitivní a radostná nálada, podpořená především otevřeností a ochotou přiznat si svůj podíl na to co je špatně a upřímnou snahou je napravit.

Podobné kající vigilie byly v postní době slaveny či během roku ještě budou slaveny i na jiných místech plzeňské diecéze (podklad k tomu je k dispozici ZDE). 

Doporučujeme: