Vážené čtenářky, vážení čtenáři našich Acta curiae,
píši tento úvodník o trochu později, než je obvykle běžné. Chtěl jsem, aby se v něm odrazila zkušenost toho, co jsme společně s delegátkami a delegáty naší diecéze prožili na druhém generálním shromáždění naší diecézní synody v Johannisthalu.
Tušil jsem, že to bude zkušenost intenzivní, a proto jsem chtěl, aby se promítla i do těchto řádků, které nám dávají možnost dívat se dopředu a zároveň odrážejí náš život nejen v minulosti, ale i v tom, co před námi leží.
Myslím, že když se každého, kdo se z Johannisthalu vrátil, zeptáte, jaké to bylo, slovo „intenzivní“ určitě zazní. A věřím, že většina k němu přidá i „bylo to skvělé“. Tak jsem to vnímal i já. Největší radostí pro mě však bylo to, že jsme navázali na první setkání před rokem. Nepřicházeli jsme znovu na začátek, naše vzájemné naslouchání i schopnost hledat cestu a řešit konflikty byly hlubší a zralejší, posílené tím, co jsme prožili minulý rok.
Jsem přesvědčen, že právě toto je hlavní poselství pro celou naši diecézi: když se budeme snažit být spolu a naslouchat si, nemusíme při nových otázkách a problémech stále znovu začínat od nuly. Minulé zkušenosti nás vybavují větší důvěrou, stabilitou i hloubkou pro cestu dopředu.
Vstupujeme do adventu, do nového začátku i v Církvi. Není to však začátek zcela nový, ale navazuje na tradici Církve a vše, co společenství Božího lidu prožilo v minulosti. Kéž máme podobnou zkušenost, jakou jsme udělali v Johannisthalu, že se můžeme opřít o minulost – o to, co jsme společně jako Církev prožili v tisíciletích, staletích i letech minulých, a můžeme jít dopředu s větší radostí, stabilitou i hloubkou.
Požehnaný advent.
Váš biskup + Tomáš
