Souhrnná zpráva ze XVI. Řádného generálního shromáždění biskupské synody o synodalitě (4. –29. října 2023) s názvem Synodální církev v misijním poslání je k dispozici v českém překladu.
Asi čtyřicetistránkový dokument je výsledkem práce synodálního shromáždění, které se konalo v říjnu ve Vatikánu a účastnilo se ho přibližně 380 delegátů z celého světa. Souhrnná zpráva je rozdělena na předmluvu a tři části a bude sloužit jako podklad pro druhé generální shromáždění v roce 2024.
Souhrnná zpráva v českém jazyce je k dispozici ZDE (Cirkev.cz).
Souhrnná zpráva se skládá ze tří částí:
- První část nastiňuje „tvář synodální církve“ a ukazuje praxi a chápání synodality i její teologické základy. Představuje se zde především jako duchovní zkušenost vycházející z kontemplace Trojice a rozvíjená projevy jednoty a rozmanitosti v církvi.
- Druhá část s názvem „Všichni učedníky, všichni misionáři“ se věnuje všem, kdo se podílejí na životě a poslání církve, i jejich vzájemným vztahům. V této části se synodalita ukazuje především jako společná cesta Božího lidu a jako plodný dialog mezi charizmaty a službami napomáhajícími příchodu Království.
- Třetí část potom nese název „Vytvářet vazby, budovat společenství“. Zde se synodalita představuje zejména jako soubor procesů a jako síť orgánů umožňujících výměnu mezi církvemi a dialog se světem.
Každá ze tří částí pak v jednotlivých kapitolách shrnuje shody, otázky k další úvaze a návrhy, které vzešly z dialogu.
- Shody stanovují konkrétní body, které dávají směr dalším úvahám: slouží podobně jako mapa, která nám pomáhá najít cestu.
- Otázky k další úvaze shrnují body, v nichž je třeba dále prohlubovat naše pastorační, teologické a kanonické porozumění: jako bychom se ocitli na křižovatce, kde je třeba se zastavit, abychom lépe pochopili, kterým směrem pokračovat.
- Návrhy oproti tomu ukazují některé cesty, kterými se lze vydat: některé se navrhují, jiné doporučují a ještě další s jistou silou a rozhodností požadují.
V nadcházejících měsících budou při rozvíjení našich úvah hrát důležitou úlohu biskupské konference a hierarchické struktury východních katolických církví, neboť slouží jako spojovací článek mezi místními církvemi a generálním sekretariátem synody. Vybízejí se, aby vyšly z již dosažených shod a zaměřily se na otázky a návrhy, které se považují za nejnaléhavější, a přitom napomohly k jejich prohloubení jak z pastoračního, tak z teologického hlediska, a také aby poukázaly na jejich kanonické důsledky.
Z úvodu k souhrnné zprávě