Diecézní synody včera a dnes

Diecézní synody včera a dnes

Historie diecézních synod v českých zemích

  • Diecézní synody po Tridentském koncilu (1563) – předepsány každoročně, ale neaplikováno
  • Po r. 1863 První diecézní synody v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Litoměřicích
  • 1872 Druhá diecézní synoda v Českých Budějovicích
  • 1873 Druhá diecézní synoda v Praze
  • 1873 Třetí diecézní synoda v Českých Budějovicích
  • 1909 První diecézní synoda v Brně
  • 1913 Čtvrtá diecézní synoda v Českých Budějovicích
  • CIC 1917 (kán. 356 – 362) alespoň jednu za 10 let
  • 1934 Druhá diecézní synoda v Brně
  • 1970 Pastorační synoda skryté církve

Historicko-teologické studie o diecézních synodách

Diecézní synody v jiných zemích

Diecézní synody v církevních dokumentech

Diecézní synoda v Kodexu kanonického práva

Kán. 460

Diecézní synoda je shromáždění vybraných kněží a jiných křesťanů z místní církve, kteří poskytují pomoc diecéznímu biskupovi, podle ustanovení následujících kánonů, k prospěchu celého diecézního společenství.

Kán. 461

§ 1. Diecézní synoda se koná v místní církvi, jestliže to podle uvážení diecézního biskupa a po projednání v kněžské radě vyžadují okolnosti.

§ 2. Jestliže biskup pečuje o více diecézí nebo o jednu pečuje jako vlastní biskup a o druhou jako administrátor, může svolat jeden sněm pro všechny svěřené diecéze.

Kán. 462

§ 1. Diecézní synoda svolává pouze diecézní biskup, ne však osoba, která řídí diecézi prozatímně.

§ 2. Diecézní synodě předsedá diecézní biskup, který může k tomuto úkolu pověřit na jednotlivé schůze generálního nebo biskupského vikáře.

Kán. 463

§ 1. Na diecézní synodu musejí být povoláni a mají jako účastníci povinnost se na něj dostavit:
  1. biskup-nástupce a pomocní biskupové;
  2. generální vikáři a biskupští vikáři a také soudní vikář;
  3. kanovníci katedrální kapituly;
  4. členové kněžské rady;
  5. křesťané laici, včetně členů společností zasvěceného života, zvolení pastorační radou způsobem a v počtu stanoveném diecézním biskupem nebo, kde není tato rada, způsobem určeným od diecézního biskupa;
  6. rektor diecézního kněžského semináře;
  7. okrskoví vikáři (děkani);
  8. alespoň jeden kněz z každého děkanátu (okrskového vikariátu), zvolený všemi, kdo tam vykonávají duchovní správu; stejně musí být zvolen další kněz, který ho zastoupí, jestliže mu v účasti zabrání překážka;
  9. někteří představení řeholních společností a společností apoštolského života, které mají dům v diecézi, zvolení v počtu a způsobem stanoveným od diecézního biskupa.

§ 2. Na diecézní synodu může diecézní biskup pozvat jako účastníky i další osoby, ať duchovní nebo členy společností zasvěceného života nebo křesťany laiky.

§ 3. Na diecézní synodu může diecézní biskup pozvat, jestliže to uzná za vhodné, jako pozorovatele některé duchovní nebo členy církví nebo církevních společenství, která nejsou v plném společenství s katolickou církví.

Kán. 464

Účastník synody, kterému brání zákonná překážka, nemůže místo sebe poslat zástupce, který by se jeho jménem zúčastnil; oznámí však tuto překážku diecéznímu biskupovi.

Kán. 465

Všechny předložené otázky jsou ponechány k svobodnému projednání účastníky na shromážděních synody.

Kán. 466

Jediným zákonodárcem na diecézní synodě je diecézní biskup, ostatní účastníci mají pouze poradní hlas; on sám podepisuje prohlášení a rozhodnutí sněmu, a tato mohou být zveřejněna jen z moci jeho úřadu.

Kán. 467

Diecézní biskup sdělí texty synodních prohlášení a rozhodnutí metropolitovi a biskupské konferenci.

Kán. 468

§ 1. Diecézní biskup je oprávněn podle svého moudrého uvážení přerušit nebo rozpustit diecézní synodu.

§ 2. Při uvolnění nebo zamezení výkonu úřadu diecézního biskupa se synoda samým právem přerušuje do té doby, než diecézní biskup, který nastoupil, rozhodne o jejím pokračování nebo ji prohlásí za skončenou.

Z instrukce o diecézních synodách (1997)

Povaha a účel diecézní synody

Kodex kanonického práva uvádí devět konkrétních kánonů (kán. 460 - 468), které se týkají diecézní synody. V roce 1997 vydala Kongregace pro biskupy a Kongregace pro evangelizaci národů instrukci o diecézních synodách (dále Instrukce). Zatímco kánony nabízejí obecné schéma diecézní synody, instrukce z roku 1997 poskytuje konkrétnější orientaci, jak se synoda koná, co se má řešit a kdo je její součástí. Následují výňatky z Instrukce o povaze a účelu diecézní synody.

Účelem synody je pomáhat biskupovi při výkonu jeho vlastní funkce vedení křesťanského společenství. Tento cíl určuje zvláštní úlohu, která má být přisouzena kněžím na synodě jako ‚moudrým spolupracovníkům biskupského řádu, jeho pomocníkům a nástrojům, povolaným ke službě Božímu lidu‘ (Lumen gentium, čl. 28). Synoda však také nabízí biskupovi příležitost pozvat ke spolupráci s ním a s jeho kněžími také některé laiky a řeholníky jako zvláštní způsob výkonu odpovědnosti při budování Kristova těla, která se týká všech věřících. Biskup vykonává i v průběhu synody svěřený úkol řídit církev: rozhoduje o svolání synody, navrhuje otázky pro synodní diskusi, předsedá zasedáním synody.  Konečně jako jediný zákonodárce podepisuje prohlášení a vyhlášky a nařizuje jejich zveřejnění. (Instrukce I.1)

Synody jsou povolány k ‚pomoci diecéznímu biskupovi‘ (kán. 460 CIC) formulováním svého názoru nebo ‚hlasováním‘ (votum) o jím navrhovaných záležitostech. Toto hlasování (votum) je charakterizováno jako ‚konzultativní‘ (kán. 466 CIC), aby tím bylo vyjádřeno, že biskup může svobodně přijmout nebo nepřijmout názory vyjádřené účastníky synody. To však neznamená, že je tím umenšována důležitost tohoto vyjádření (votum) synody, jako by to byla pouhá ‚vnější‘ rada, vyjádřená těmi, kdo nemají žádnou odpovědnost za konečný výsledek: členové synody svými zkušenostmi a radami aktivně spolupracují na vypracování deklarací a dekretů, které budou právem nazývány ‚synodními‘ (kán. 466 a 467) a z níž bude biskup pro svou správu diecéze v budoucnu čerpat inspiraci. (Instrukce I.2)

Společenství a poslání jako neoddělitelné aspekty jediného cíle pastorační činnosti církve tvoří ‚dobro celého diecézního společenství‘, které kán. 460 CIC označuje jako konečný cíl synody. Cílem synody je podporovat společné přilnutí ke spásonosné nauce a povzbuzovat všechny věřící k následování Krista… Místní právní uspořádání a směrnice, kterými se řídila pastorační správa, jsou (na synodě) předmětem pečlivého studia, aby se aktualizovaly, obnovily nebo doplnily všechny normativní mezery, aby se ověřilo dosažení již formulovaných pastoračních cílů a aby se s pomocí Boží milosti navrhly nové směry. (Instrukce I.3)

Modlitba za synodu a synodní liturgie

Biskup vyzve všechny věřící, duchovní, řeholníky i laiky, a zvláště kláštery kontemplativního života, aby měli „stálý společný úmysl: synodu a její plody“, aby se tak diecézní synoda stala autentickou událostí milosti pro celou místní církev. V této souvislosti biskup neopomene povzbuzovat pastýře duší k téže modlitbě a poskytuje jim vhodné pomůcky pro slavnostní liturgická shromáždění i pro každodenní shromáždění, která se budou v diecézi konat během slavení synody. (Instrukce III C 1)

Organizace synody

Protože jednací řád je užitečný již pro organizaci přípravné fáze, doporučuje se, aby byl vypracován již v počátečních fázích synodálního procesu, samozřejmě s možností pozdějších změn nebo doplnění, které mohou později vyplývat ze zkušenosti s přípravou. (Instrukce III B 2)

Katechetická příprava na synodu

Je třeba provádět konkrétně zaměřenou katechezi věřících o tajemství církve a o účasti všech na jejím poslání ve světle nauky učitelského úřadu, zvláště II. vatikánského koncilu. Za tímto účelem mohou být předloženy konkrétní směrnice pro kázání kněží. (Instrukce III C 1)

Informovanost o synodě

Všichni ať jsou také informováni o povaze a účelu synody a o obsahu synodních jednání. K tomuto účelu může být užitečné zveřejnění informační brožury, aniž by bylo zanedbáváno používání jiných. (Instrukce III C 1)

Konzultace diecéze během synody

Věřícím v celé diecézi má být nabídnuta příležitost vyjádřit své potřeby, přání a názory týkajíc se témat, která budou zvažována na synodě.  Kromě toho mají být členové diecézního presbyteria zvlášť vyzváni k tomu, aby formulovali návrhy, jak čelit výzvám pastorační péče, se kterými jsou konfrontováni. (Instrukce III C 2)

Biskup rozhodne o konkrétních způsobech, jakými se tato diecézní konzultace uskuteční, a bude usilovat o to, aby do těchto konzultací byli zapojeny všechny „živé buňky“ Božího lidu, které jsou přítomné a činné v místní církvi: farní společenství, společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života, církevní sdružení a další významná seskupení, výchovné instituty (semináře, církevní univerzity nebo fakulty, katolické univerzity a školy). (Instrukce III C 2)

Stanovení synodních otázek

Biskup pak přistoupí k určení otázek, na které se zaměří setkání synody. Vhodným způsobem v tomto ohledu bude vypracování dotazníků rozdělených podle témat, z nichž každý bude uveden zprávou vysvětlující význam daného tématu ve světle církevní nauky a disciplíny a výsledků předchozích konzultací.  Tímto úkolem budou pod vedením přípravné komise pověřeny skupiny odborníků z různých oborů a pastoračních oblastí, které své pracovní texty předkládají ke schválení biskupovi. Nakonec bude takto připravená přípravná synodní dokumentace předána účastníkům synody, aby bylo zajištěno její odpovídající prostudování před začátkem vlastního jednání synody. (Instrukce III C 3)

Datum poslední změny: 12.4.2024 03:38:14